La conception phénoménologique de l'espace

Fenomenologické pojetí prostoru

Phenomenological Conception of Space

• Auteur / Autrice : Eliška Luhanová
• Direction : Renaud Barbaras, Pavel Kouba
• Type : Thèse de doctorat
• Discipline(s) : Philosophie
• Date : Soutenance le 19/05/2016
• Etablissement(s) : Paris 1 en cotutelle avec Univerzita Karlova (Prague)
• Ecole(s) doctorale(s) : École doctorale Philosophie (Paris ; 1998-....)
• Partenaire(s) de recherche : Etablissement d'accueil : Univerzita Karlova (Prague)
• Partenaire(s) de recherche : Laboratoire : Centre de philosophie contemporaine de la Sorbonne (Paris ; 2002-....)
• Jury : Président / Présidente : Vojtĕch Hladký
• Jury : Examinateurs / Examinatrices : Étienne Tassin, Karel Novotný, Émilie Tardivel

Mots clés

Mots clés contrôlés

Merleau-Ponty, Maurice (1908-1961)

Ontologie

Phénoménologie

Mots clés libres

Phénoménologie

Ontologie

Espace

Spatialité

Maurice Merleau-Ponty

Jan Patočka

Phenomenology

Ontology

Space

Spatiality

Maurice Merleau-Ponty

Jan Patočka

Résumé

La thèse se préoccupe de la nature d’expérience que le moi percevant fait avec les autres étants et des conditions qui rendent leur rencontre possible. L’attention est centrée sur le rôle de la spatialité qui représente un caractère distinctif des étants sensibles corporels. La thèse s’inscrit dans le courant de la philosophie néo-phénoménologique. Dans les paragraphes d’introduction, les directives méthodiques de l’approche phénoménologique sont formulées, ainsi que la spécificité de la néophénoménologie,caractérisée comme une pensée qui se distancie de l’égocentrisme dominant la phénoménologie classique, notamment husserlienne. L’exposé part de l’esquisse d’une théorie phénoménologique de la perception (chap. I) et saisit les caractéristiques ontologiques élémentaires des étants donnés (chap. II). Le chapitre suivant traite brièvement les questions concernant la nature du champ phénoménal, caractérisé comme structure de donations possibles des étants (chap. III). Les chapitres suivants décrivent le mode spatial de l’être des étants qui se donnent au moi (chap. IV) et la spatialité propre au moi qui fait expérience (chap. V). L’attention est portée notamment à la liaison essentielle entre l’étant et son contexte ; ce motif est suivi jusqu’à l’insertion de l’étant dans le tout spatial du monde. Quant à la spatialité du moi, son corps est caractérisé comme un corps percevant et perçu,donné du dedans et du dehors à la fois. Le rôle des différences spatiales pour la constitution et la distinction de l’expérience du moi et des autres étants est élucidé. Le chapitre final montre que la spatialité du monde partagé implique aussi les autres moi possibles, ce qui fonde la valeur intersubjective de l’expérience sensible (chap. VI).

Předkládaná práce se zabývá povahou zkušenosti, kterou vnímající já činís jinými jsoucny, a podmínkami, za jakých je takové setkávání možné.Vyzdvihuje přitom zejména roli prostorovosti, která je určujícím znakemtělesných smyslových jsoucen. Práce se řadí do proudu postfenomenologickéfilosofie. V úvodní části jsou vystižena hlavnímetodologická vodítka fenomenologického přístupu a zároveň jeodstíněna post-fenomenologie jako typ myšlení, které se odklání odegocentrismu typického pro klasickou, zejm. husserlovskoufenomenologii. Vlastní výklad vychází od náčrtu fenomenologické teoriesmyslového vnímání (kap. I) a pokračuje vystižením základníchontologických charakteristik smyslově daných jsoucen, zejména jejichtransempirické povahy (kap. II). V následující kapitole se výklad krátcedotýká otázek spojených s povahou fenomenálního pole, jejžcharakterizuje jako strukturu možných daností jsoucen (kap. III). Následujíkapitoly, které tvoří vlastní jádro práce a týkají se prostorového způsobubytí dávajících se jsoucen (kap. IV) a já, jež činí se jsoucny zkušenost (kap.V). Podtržena je zejména bytostná vazba jsoucna na kontext, přičemžúvaha je vedena až k zasazení jsoucna do prostorového celku světa.V případě prostorovosti já je rozvíjena zejména dvojpólovost vlastníhotěla jako vnímajícího i vnímaného, daného zevnitř i zvenčí, a roleprostorových diferencí pro utváření a rozlišení zkušenosti já se sebousamým a s jinými jsoucny. Závěrečná kapitola naznačuje, žek prostorovosti sdíleného světa patří i možná druhá já, což zakládámožnost intersubjektivní platnosti zkušenosti (kap. VI).Klíčová slova: fenomenologie, ontologie, prostor, prostorovost, MauriceMerleau-Ponty, Jan Patočka.

Phenomenological Conception of Space. The thesis focuses on the nature of experience which a perceiving self has with other beings and on the conditions which make such an encounter possible. It emphasises the role of the spatiality, which is seen as a defining characteristic of corporeal sensible beings. Broadly speaking, the work belongs to post-phenomenological philosophy. The Introduction summarises the main methodological principles of a phenomenological approach and presents post-phenomenology as a specific discourse which rejects the egocentrism typical of classical, especially Husserlian phenomenology. The exposition proper starts with an outline of a phenomenological theory of perception (Chapter I) and continues by offering an outline of the basic ontological characteristics of sensibly given entities, especially of their trans-empirical nature (Chapter II). The following chapter briefly treats some issues related to the nature of a phenomenal field, which is described as a structure of possible ways in which beings can manifest themselves (Chapter III). The subsequent chapters form the main core of the thesis. They deal with the spatial manner of being of entities which manifest themselves (Chapter IV) and of the self which experiences them (Chapter V). The main emphasis is on the essential bond which connects the given entities with their context,whereby this idea is generalised to the level of situating them within the spatial unity of the world. Regarding the spatiality of self, the main focusis on investigating the bipolar nature of one’s own body as bothperceiving and perceived, an entity which manifests itself internally andexternally, and the role of spatial distinctions in the formation and differentiation of the experience which a self has with itself and withother beings. The concluding chapter implies that a possible other self may be an integral part of the spatially differentiated shared world, thus establishing an intersubjective validity of sensory experience (Chapter V).